Josef Bohuslav Foerster se narodil roku 1859, operu Eva napsal roku 1895, inspirován dramatem Gabriely Preissové Gazdina roba. V Liberci v Divadle F. X. Šaldy operu uvedl naposledy v roce 1971 dirigentův otec Petr Doubravský. Režisérka Linda Keprtová, absolventka JAMU a nositelka ceny Nadace Leoše Janáčka, současná dramaturkyně opery DFXŠ, ukazuje, že prolínání opery a činohry pokračuje. Ve spolupráci se scénografkou a kostymérkou Marií Blažkovou mizí obvyklé kulisy, na jevišti se vedle stolku a několika židlí objevuje asi třicet nových věder, v některých je písek či drť, v dalším případě voda.
Titulní hrdinka Eva, Lívia Obručník Vénosová, je chudá švadlenka, sirotek, ztracená sama na světě. Její milý Mánek, Josef Moravec, je stárek z bohaté rodiny, který život bere, jak jde. Jeho matka Mešjanovka, Jitka Zerhauová, jde za chudou Evou, spílá a nadává jí, nazývá ji poběhlicí, chce, aby Eva s nevhodnou známostí skoncovala, má pro Mánka ošklivou, ale bohatou nevěstu. Mánek se matce neprotiví, nebojuje za svoji lásku, což Eva těžce nese, a po novém útoku Mánkovy matky dá slovo svému starému příteli Samkovi, šedovlasému postiženému Anatoliji Orlovi, který ji miluje.
Režisérka nechává Evu bouřit. Polévá Mánka vodou, hází pískem a drtí po jevišti, hned stojí, hned s Mánkem leží, je to vichřice. Nakonec se naštve, bude Samkova. Sedne si na něj, protože Samko nechodí, bude kožešníkovou nevěstou.
Premiéra byla 26. září, viděl jsem představení 21. ledna 2015. Dirigent Martin Doubravský zvládá veškeré záchvěvy Eviny duše, citlivě určuje pianissima, fortissima. Předehry se hrají s otevřenou oponou, hudba se stává spíše doprovodem. Potrhané papírky, zbytky drtě, všude je cítit, že jeviště prošla výjimečná žena.
Nahoře jde titulkovací zařízení, i když se zpívá česky, krasoumná stará čeština k novému pojetí příliš nepasuje.
Druhé jednání začíná po smrti Eviny a Samkovy dcerušky, za což část viny dává Eva Samkovi. Spustí se s ženatým Mánkem. Hospodyně Zuzka, Blanka Černá, se snaží chlad domácnosti nějak rozptýlit. Přichází spokojená Mešjanovka, má hodnou snachu, krásná vnoučata a všem se daří. Eva s Mánkem utíkají do Rakouska. Tady je zvláštní, že Samko, když má na hlavě klobouk, jako by byl mimo. Trčí tam, mezi dvojicí, a když ta konečně uprchne, pokouší se vstát, ale padá s bezmocným vztekem na podlahu a rozmlátí prkno ležící na zemi.
Třetí jednání zachycuje Evu a Mánka ve Vídni, sbor na scéně něco vyrábí, ženy a muži si sundávají a nandávají na hlavy věnečky. Něco se slaví a dělník Rubač, Pavel Vančura, připomene Evě její ponížení. Mánek, který nechal doma ženu a děti, Evu mírní. Do Vídně přijíždí Mešjanovka a synovi vypočítává, co způsobil, a ukazuje mu, že ho úřady nerozvedou, ale Mánek trvá na svém.
Eva i sbor má lněnou róbu pískového typu, i láhve s vodou a alkoholem jsou tím omotané. Eva a Samko si natahují černé gumáky, Mánek a Samko mají z podobné světlé látky šaty, jen Mešjanovka má ostře barevný kostýmek. Mánek obléká těžkou zástěru, ale je v pohodě, smířil se s daným stavem.
Představiteli Mánka, Josefu Moravcovi, nedělá potíže zpívat vsedě nebo vleže, zpívá samozřejmě, lehce, ale zde představuje slabší mužský živel, zrovna jako obdivuhodný Samko, Anatolij Orel, po celé představení přilepený k židli. Zbývá Mešjanovka, Jitka Zerhauová, věčně nespokojená, a Rubač, Pavel Vančura s jednou árií.
Vše ostatní musí odzpívat, a ještě lépe zahrát Lívia Obručník Vénosová, ztělesněná Eva, ženská, která jde za svojí absolutní láskou na kraj světa. Co dělat, když se někdy netrefí?
Otázek je více, hádám smysl velké obdélníkové plochy, na které jsou místy vidět kapky. Proč jsou tři děti na scéně, proč se s nimi při overtuře Eva mazlí, i když sama dítě nakonec nemá? Ve hře je otazníků více, ale na ně odpoví představení Evy v Praze, v neděli 8. února při festivalu Opera 2015, kde budou zajímavé inscenace z celé republiky.

Otto Hejnic