Málokterý režisér stihne nastudovat Fausta. Musí být totiž náležitě zkušený a moudrý a všechno dění se ho musí ještě týkat.
Fausta psal Johann Wolfgang Goethe od dvaceti do své smrti. „Budeme svědky barbarské cesty mužského světa za poznáním a zkušeností veškerého lidstva, za absolutnem, za podmaněním si přírody (té pýchy), která za sebou nechává jen zpustlou zem a zmařené životy. A zároveň budeme cítit, že fascinující, titánské vzedmutí mužství, je vyvažováno něčím podstatnějším. Láskou žen. Tím drží pohromadě svět,“ napsal režisér Ivan Rajmont. Fausta si sám upravil, hraje se v Malém divadle v Liberci. Scéna se táhne hledištěm, ještě zabírá vlevo jeviště, tam vystoupí duch a později bude provozována Valpuržina noc, napravo je postel Markétky, zbožné dívky, které se líbí šperky. Starý Faust je na konci a přece na začátku svého vědění, zjevuje se mu Mefistoteles s Komikem a rýsují před ním další možné cesty.
V představení vystupuje celá řada herců, většina ztvárňuje několik postav, Jana Hejret Vojtková, Ladislav Dušek, Jaromír Tlalka, Michal Maléř, Jakub Albrecht, Martin Stránský, Josef Jelínek, Jana Stránská, Barbora Mottlová a Markéta Coufalová. Země se prohýbá a otevírá, leze z ní Mefistofeles, Martin Polách, se svým pomocníkem Veronikou Korytářovou, kteří Faustovi, Václavu Helšusovi, nabízejí, co jeho oko uzří, ale vzdělaný Faust vše označuje za podvod a zakázané činnosti ho nudí. Nakonec zázračně omládne, stane se mladým Tomášem Váhalou a bezhlavě se zamiluje do Markétky, kterou představuje Karolína Baranová. Ta mu podlehne. Hlavní postavou je prošedivělý a zestárlý Václav Helšus a jeho protikladem naivní Karolína Baranová. Proti Faustovým znalostem všehomíra tu stojí dívka se vším, co má. To dává bez rozmyslu, navzdory výchově. Svoji čistotu a půvab.
Musíme si uvědomit, že je to doba bez antikoncepčních pilulek. Když jsem slyšel Markétku v závěrečné scéně s mladým Faustem, bylo to Rajmontovo vyjádření!
Jestli byla Markétka nahá, jestli při Valpuržině noci čarodějnice vyváděly, to je celkem jedno. Úplně všemu jsem nerozuměl, není to dáno špatným přednesem, ale některé důležité věci mi unikly. Řada inscenací zabere na poprvé, ale pak je divák po právu zapomene. Faust zůstane věčnou otázkou, tak ho Goethe vlastně napsal, co nám chce říct. Starý sedící Václav Helšus v kápi a vedle něj mladý Tomáš Váhala ve vestičce, připravený vyskočit a běžet za každou otázkou, za každým tématem…

V inscenaci je pět hlavních rolí , starý Faust, mladý Faust, čistá Markétka, a dva pokušitelé, Komik a hřmotný Mefistofeles. Martin Polách a Veronika Korytářová v černých úborech zdají se být úspěšnými vyslanci pekla.
Vystupuje také Severáček. Scénografům, Tomáši Raflovi a Luďku Horovi, nutno poděkovat za otevírající se hlubiny z prken, Petra Vlachynská vytvořila dávné i současné kostýmy, Mario Buzzi hudbu.
Měl jsem štěstí, viděl jsem Rajmontova Fausta na vlastní oči, a i když mi některé dílčí problémy unikly, herečkám a hercům děkuji za výjimečný zážitek.
Premiéra byla 12. prosince 2014, viděl jsem reprízu z 25. února 2015.

Otto Hejnic