V roce 2014 vydala Eva Koudelková v libereckém nakladatelsví Bor básně Juliu Benkovi. Knížka se nazývá Posledních 31 dní, má 96 stránek, autor střídá verše a fotografie. Sbírka je konceptuální, od Dne prvního, 1. 8., až po Den třicátý první, 31. 8., a závěrečnou část Hexnšus místo epilogu. Autor se loučí se svým městem.

Na úvodní fotografii je oprýskaný činžák, vedle něj panelák, napravo barák ze třicátých let. Nahoře se táhne dlouhý hřeben se spíše tušenou věží Ještědu. Výběr černobílých fotek připomíná, co všechno by profesionální fotograf, který chce prodat nějaké snímky, vyhodil. Většina snímků postrádá světlo, září jedině radnice, ale díváme se na ni skrz podloubí, a ještě nám překáží popelnice. Fotka úplně vzadu je dvojexpozice, noční krajina, ze které jsou vidět pouze světla a pokoj s rozsvícenou lampou a postelí. Není zde prvoplánovitost, jsou to fotky s tajenkou, ukazují Liberec z méně koukatelné strany, kterou divák musí poznat.

V úvodním textu autor píše: 1. 8. … Na kótě 427 – připadám si jako kaprál -vítězné armády – i když už tu dávno – není vidět do kraje – není tu – vidět – do tvého doteku – Psi štěkají – a místo klekání – tu duní velkoměsto
Na fotce je část opravené architektury, na kterou zírá rozpadlá zed´ s pnoucí se rostlinou.
3. 8. Dřevo a trafikant – v jitru před bouřkou – vedou planý rozhovor – tři krabičky camelek – deník sport – a zpátky ke strojům
9. 8. … – do mozku – se v rychlém sledu – ukládají – sprejí potetované – zchátralé domy na Starém Městě. Na fotce jsou schody dolů, s madlem, prázdným pomalovaným oknem a oprýskanou zdí. Kde to jenom je??
13. 8. … Ještěd se starožitnictvím událostí – nastřádaných za osm let života – nechat za zády – a neznámé světy – tušit v oparu nedohledna před sebou
16. 8. … Otisky města – přes kopírák podrážek – přímo do podvědomí – Z fabriky na Lipo – voní parfém dětství – přičichni si
18. 8. … Baloňákem noci zahalená kalvárie – unavených nočních návratů – praská pod nohama – jak střepy z mýdlových bublin
25. 8. Tam kde končí večírek – se slečnou Grétou – začíná dnešní – KOCOVINA
29. 8. … Stříkaj ze mě – hnisavé potoky zášti – plesnivím ve vlastní šťávě – utahuju si oprátku – z pocuchaných nervů. – Mojžíši – Nazaretský – proroci – a andělé – zažehněte plameny naděje- aby mohla natáhnout brka – jako poslední
To je jediná báseň, kde mluví za osobu ženského pohlaví, navíc jsou zde zachyceny emoce, které autor jinak skrývá. Odešel, a nezanechal zde žádné zlomené srdce?
3I. 8. … A já vím – že vezmu si do dlaně – ruličku představ – špetku sentimentu – nekonvenční rozpoložení mysli – a půjdu pár přátelům – říci sbohem
Prohlížím si fotky, na jedné z nich ji sotva patrný nápis Lázně. Stojí ještě? Julius Benko Liberec opouští. Bydlí a pracuje ted´ někde u Mnichova. Byl tady, znal opuštěná zákoutí, zanechal za sebou básně, které jsou libereckých realit plné. Vzpomínám si, že jsem jeho velkoformátové fotografie viděl kostele v Ostašově, ale nikdo u nich nestál. Čtu Hexenšus místo epilogu: … V cizím bytě – jako otisku v mušelínu – časem se stává čas – jen hejnem much.
V knize nenajdeme žádné vysvětlení, autor nic takového nechtěl. Jaká je pravda? Julius Benko se narodil 3. září 1981 v Chomutově, kde absolvoval průmyslovku. Následovala civilní služba v lékárně, pak osm let v Liberci, se kterým se autor loučí. Roku 2011 začíná publikovat na literárním serveru Totem, na přelomu let 2012/2013 vydává vlastním nákladem sbírku Pár slov do verbáře, kde shrnuje své verše, knížka je doprovázena kresbami Nikoly Kokrdové. Autor vychází v internetové Dobré adrese. Ve Dnech evropského dědictví vystavuje své fotografie v kostele v Ostašově a 30. prosince 2014 píše Jan Mikulička v MFDnes rozhovor Julius Benko, zvaný Binkroft, o něm a o jeho knížce Posledních 31 dní.
Čtu si básničky, hledám místa, odkud mohl autor snímky fotit. Mám pocit důvěrnosti. Nemyslím sice, že tu duní velkoměsto, ale rád bych pozval známého neznámého Julia Benka na pivo. Budem si povídat o hospodách a barech. Až přijede, bude mít zažitou zkušenost z Mnichova, mně zbude jen naslouchat?

Otto Hejnic