Balet Popelka napsal Sergej Prokofjev v roce 1945, v roce 2014 ho dostala do ruky šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy v Liberci Alena Pešková a převedla jej do dnešní doby. Je rovněž autorkou choreografie, režie a podílela se i na kostýmech. Použila nahrávku, kterou natočil v roce 1999 dirigent Ashkenazy s clevelandským orchestrem.
Režisérka spoléhá na techniku, tanec na špičkách je samozřejmostí. Na programu je na titulní straně Princ, Jaroslav Kolář, který drží Popelku, Rie Moritu, na klíně a ta má chodidla ohnutá podle baletních špiček, na kterých tančí.
Každá součást díla musí být pojmenovaná, aby jí rozumělo i nejmladší neobeznámené obecensvo. Nejdůležitější, alespoň pro Popelku, bylo získání drobné Japonky Rie Mority, po absolvování klasické konzervatoře v Tokiu a krátkém účinkování v Německu vpadla do souboru jako smršť, je důstojnou nástupkyní primabaleríny Karoliny Mikové, která odešla na mateřskou dovolenou. Rie Morita tančí perfektně, tak, že je v jejích pohybech cítit pochybnost, bolest i nedefinovatelná čistá radost.
Režisérka posunula divadelní čas do dnešních dní. Tatínek, Alexey Yurakov, a Popelka, Rie Morita, se loučí s mrtvou maminkou. Tatínek si najde Macechu, Mariu Gornalovou, s dcerami, Veronikou Šlapaňskou a Margaux Thomas. Popelka stále smutní, konzumní styl života jí nevoní, a tak ji její nevlasní sestry nechávají venku hlídat nadité tašky, případně jí dají prášek na uklidnění.
Scéna evokuje lepší hypermarket. Kulisa se třemi dveřmi scénografa Richarda Peška jr., do které dav stále vchází a vychází, extravagantní modely nevlastních sester, reklamní nápisy na stěně, a jako senzace dne tu je Princ, který zítra slaví narozeniny a všechny zve.
Radost nad výhodných nákupem? Sluší mi to? Ta má drbu! Na tohle přece nejsou nutná slova. Nonverbální komunikace spolehlivě zabírala. Zvlášť když Princ chystal narozeniny a měl si vybrat budoucí nevěstu. Pozvánku na ples dostala i nejásající Popelka.
Vážně a ušlechtile se tváří rodičové Prince, Andrey Bayniyazov a Petra Březovská. DJ Paul s velkými deskami, účastníci narozeninové párty, Pavel Novotný, Annabel Pearce, Marika Hanousková, Vladimír Kameněv a Jan Březina, to hezky rozjeli. Všiml jsem si, že Jaroslav Kolář jako Princ je mladší a živočišnější než Klimt, Alexey Yurakov, ale figury zvládá stejně dobře. Kostýmy Moniky Kletečkové jsou inspirovány disco stylem, tomu nápadu bych zůstal věrnější.
Jak se se všemi režisérka domluví, anglicky, francouzsky, rusky a česky? Balet je placený mizerně, ale díky globalizaci, díky angličtině lze přijmout i Japonku.
Popelka nejdřív na ples nešla, po poradě a kouzlech se ocitla v křesle, dostává krásné červené šaty, červenou škrabošku a vyráží. Tančí s Princem, ale kdosi jí volá na archaický mobil. Utíká, svléká šaty a škrabošku, ale Princ ji najde, navzdory všemu.
Zahanbující starý mobil vystřídal původní střevíček. Láska zvítězila. To se zobrazuje i na světelném znamení, zavěšeném v kruhu nad scénou.
Premiéra byla 17. října 2014, byl jsem na představení v sobotu 14. března. Vedle mne seděly asi pětileté holčičky, na druhou půlku si přesedly do první řady. Několika čerstvě namalovaných slečen jsem si netroufl zeptat se na věk. Nikdo nerušil.
Přeji žasnoucím holčičkám tolik vůle, aby jednou Popelku mohly zatančit.

Otto Hejnic