V úterý 17. března přivítal Luděk Lukůvka na šestém čtení muže mnoha žánrů, výtvarníka, básníka a spisovatele Viktora Špačka. Minulý týden měl výstavu v Děčíně, předtím vystavoval na Náplavce v Praze. Je to žák Kurta Gebauera na UMPRUM, ale rovněž se zabývá poezií v knížce To drží Nizozemí (2010). Na na konci března mu vyjde v nakladatelství Dybbuk kniha próz Něco cirkusového. Básník Josef Straka řekl, že básně a prózy do sebe plynule přecházejí, hlavním tématem je obyčejnost, která se uprostřed hovoru dostane jaksi mimoděk na povrch, aniž by jeden z partnerů chtěl nenadálou prázdnotu řešit.
První povídka měla název Orion. Kryštof, bývalý kovář, který profesí žil a tvrdil, že bez ní nemůže být, se stal někým na ministerstvu. Teď sice má peníze a může si leccos dovolit, ale během let cosi postrádá. Jeho děda byl také kovář. S manželkou Marcelou hodnotí své známé a nakonec říká: Stávají se z nás šašci. Manželka zachová klidnou hlavu a naznačí mu, že by si měl koupit nové pyžamo (neseprané, se všemi knoflíky). Tím skončily jejich hádky.
V povídce Kotva vypravěčka napsala Okamžitě přijeď, nebo umřu. Čeká ho nalehko, ale když on přijede, je unavený. Všechno pokazím, zjišťuje ona, je citlivá, senzitivní. Říká jí Jsi moje štěstíčko, ona jemu, že je její kotva, bez něj by nebyla ničím. Setkávají se dvě submisivní postavy, on se cítí provinile. Má dvě děti, což ona bere na vědomí, ale neví co s nimi.
V povídkách jsou přesně popsány stavy a pocity, obvyklé především v ženské literatuře. Musím přiznat, že neschopnost konat je bohužel čím dál častější mezi muži. Hrdina Kotvy se nakonec vrátí k ženě, jesli ji vůbec ještě má. Nejsou ty vytáčky kolem kondomů vlastně výčitkami otci dvou dětí? Dnešní hrdina je nutně sukničkář, ale není to ve skutečnosti jinak?
Viktoru Špačkovi bylo na rozdíl od procítěných básníků dobře rozumět, jeho potemnělý svět slušně vychovaných lidí ale neberu, radši se pohádat a pak usmiřovat, nemyslíte?
Mám slíbenou fotku Viktora Špačka od Luďka Lukůvky, snad se povede.

Otto Hejnic