V úterý 19. května se konalo od 18 hodin v libereckém knihkupectví U Antonína čtení poezie Jonáše Hájka. Autor se narodil v roce 1984, absolvoval pražskou konzervatoř, poté hudební vědu na Filosofické fakultě UK. Hraje na violoncello, je zaměstnán v hudebním nakladatelství, kde vydává například notové záznamy. Josef Straka, který večer uváděl, řekl, že se s autorem seznámil přes literární server Totem.cz, kde Hájek na sebe upozornil. Knížka Suť z roku 2007 získala cenu Jiřího Ortena a byla nominována na Magnesii literu v roce 2008. V současné době autor překládá z němčiny Güntera Eicha.

Četl ze tří knížek, většina jeho děl je krátkých. Přítel Straka oceňoval hudebnost slov, já jsem zaznamenal, že si všímá všedního dne, například v básni Bezdomovec, „hlásil bych to, ale jsem bez dokladů“. Druhá sbírka má název Vlastivěda, vyšla v roce 2010, opět v nakladatelství Fra. Končí závěrečným textem Závěsný obraz, kde k úvodnímu materiálu přidává další obrazy, které výsledek obměňují, ale i doplňují. Knížku Triády si vydal sám, spolu s redaktorem. Zde se vrací k některým slavným jménům, například Karel Purkyně nebo Jaroslav Seifert. Z rukopisu je báseň Socha Svatopluka Čecha, v níž dřevo, voda a kámen zůstávají lhostejné pro věk plastů. Zápis básně se zatemňuje. Jonáš Hájek cestuje do Krakova, kde jeho černý kocour absolvoval pouť do nemocnice, na Sicilii a přilehlé ostrovy, kde na Lampeduse žil filosof Empedokles.
Autor je na první pohled rozumný a jasný, pod hladkým povrchem se ale skrývají odpovědi na zatraceně těžké otázky. Pořádající Luděk Lukůvka se ho ptal na pražskou kavárnu Fra, zdá se, že při čteních nastupují řady mladých básníků. Když jsem se ptal na literární pokračovatele básníka Holana, řekl Jonáš Hájek s nezvyklou pokorou, že je tu například Petr Borkovec. Doporučuji všem zájemcům, aby si od autora něco přečetli.
Otto Hejnic