Nejdřív tanky, potom pendreky je kniha, která formou „reportážní kroniky“ mapuje a glosuje tragické události let 1968 a 1969 v Liberci. Její autor, zkušený novinář, básník a překladatel německé poezie Luboš Příhoda, ji zasadil do širšího kontextu dění nejen na Liberecku, ale v celém tehdejším Československu.

Kniha je komponována do dvou částí. První se zabývá rokem 1968 od Pražského jara po vpád vojsk Varšavské smlouvy a vrcholí okupačním týdnem v srpnu 1968. Ve druhé s názvem … potom svištěly pendreky, autor připomíná liberecké události roku 1969. Reakce studentů tehdejší VŠST v Liberci na hrdinské sebeobětování Jana Palacha, přes oslavy vítězství hokejistů nad sbornou komandou na mistrovství světa ve Stockholmu, odvolání Dubčeka a instalaci Gustáva Husáka na nejvyšší post ve státě. Text vrcholí spontánním vystoupení proti okupaci v Liberci u příležitosti prvního výročí srpnových událostí a jeho potlačení státní mocí.

Slavnostní představení knihy Nejdřív tanky, potom pendreky se uskuteční 9. června od 17 hodin ve velkém sále Krajské vědecké knihovny v Liberci.

V programu zazní krátké úryvky z knihy, kterou doplní dívčí saxofonová skupina Apple Saxes. Po křtu bude kniha k mání za režijní cenu, později na pultech regionálních knihkupců.

——————————————————————————

Luboš Příhoda (*2. 8. 1934 Náchod) Textilák, publicista, překladatel, básník, editor

Vystřídal řadu řídících, technických i dělnických povolání. Po sametové revoluci působil jako šéfredaktor obdeníku Region v Liberci. V letech 1990-2014 byl členem řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR a jeho zástupce v Středoevropské skupině novinářských organizací, je předsedou Krajského sdružení novinářů, byl zakládajícím členem Kruhu autorů Liberecka, v současné době jeho předsedou. Je členem řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR, jeho zástupcem v Středoevropské skupině novinářských organizací a předsedou Krajského sdružení novinářů, byl zakládajícím členem Kruhu autorů Liberecka, v současnosti je jeho předsedou. Spolurediguje (s Janem Šebelkou) řady Kalmanachů, edičně se podílel na česko-německé čítance spisovatelů Liberecka Naše krajina slov – Unsere Wortlandschaft (2011). Roku 2011 získal ve Varšavě hlavní cenu v novinářské soutěži PL CZ Lokal Press Awards v kategorii místní historie a kultura za publicistickou stať Rok 1969 v Liberci. Oběti ze srpna 1968 chtěl režim vymazat z paměti, otištěnou v Kalmanachu 2008/2009.

Vlastní tvorbu, ale zejména překlady povídek a poezie z němčiny publikoval v řadě časopisů, denním tisku a rozhlasu. Knižně vydal básnickou sbírku Promluvy do zdi (2004) a dokumentární publikaci A potom přijely tanky… (2010). V letošním roce by mělo vyjít volné pokračování knihy pod názvem Nejdřív tanky – potom pendreky. K jeho osmdesátinám vydal KAL v r. 2014 v bibliofilské úpravě pod titulem Umíněný Ikaros autorových  Pět básní s ozvěnou. Je autorem a spoluautorem několika rozhlasových her a jevištní adaptace Tří zlatých vlasů děda Vševěda (Mladá scéna, Ústí nad Labem 1986).

Překládá prózu, např. J. Bobrowski: Litevské klavíry. Boehlendorff a ti druzí (1971 – kryto J. Votavou); od téhož autora Tanečník Malige (1989); C. F. Mayer: Král a světec (1994); Isa Engelmann: Návrat pod zelenou střechu (paměti, 2004); tatáž: Židé v Liberci (dokumentární publikace, 2007), i poezii: H. Preissler: Hlasy mrtvých a živých (1961); R. Kunze Věnování (1964, s L. Dvorským, M. a L. Kunderou), H. Cibulka: České motivy… (1967).