9. června 2015 se konal ve velkém sále liberecké knihovny křest knihy Luboše Příhody Nejdřív tanky, potom pendreky. Uvedla ho ředitelka knihovny Mgr. Blanka Konvalinková, která přivítala účinkující, kromě autora Radku Malou, jeho vnučku, která představovala jeho oči (musela číst kromě editorské práce řadu materiálů), dále redaktorku Českého rozhlasu Ivanu Bernáthovou, která posléze večerem provázela, pamětníka Ing. Jana Peše a dívčí skupinu Apple Saxes. Po úmorné práci je konečně kniha na světě. První část, zachycující 21. srpen 1968, autor doplnil o nová svědectví a částečně ji přepsal. Při krveprolití přišlo o život devět libereckých obyvatel. Naši republiku přepadlo 575 tisíc vojáků, 6 500 tanků a téměř tisíc letadel.
Začínaly dovolené, přesto přišlo plno starších lidí, většina chtěla čtyřsetstránkovou publikaci, která se prodávala za sníženou cenu 250 Kč, koupit, někteří brali dvě, posílali je do ciziny, aby kolegové věděli, o co přišli. Luboš Příhoda zachycuje den po dni, opatrně se měnící stanoviska, náhlá prohlédnutí, a jde jméno po jménu. Po týdnu hrdinství pomalu pokračuje tlak na celou společnost, řízený StB a KGB. Pořád, i po letech, není jasné, jestli v bouřlivých dnech kolem hokeje hořela na radnici státní vlajka SSSR, nebo to byly červené trenýrky. Jan Peš vyprávěl, že knížka je potřebná, protože odhaluje věci, které měly zůstat zapomenuty, připomíná, jak se pral s milicionářem. Vnučka Radka, na dotaz Ivany Bernáthové, která část knihy ji zaujala, četla vzpomínku MUDr. Libuše Regermlové, která nakonec vstoupila do rozstříleného vozu se dvěma zběhy na nádraží v Mimoni, a četla, jak tank naboural do autobusu, který roztrhl, naštěstí k smrti tentokrát nedošlo.
Po vítězství našich hokejistů se 14. až 16. dubna 1969 konalo cvičení vojsk protivzdušné obrany a VB pořádala bezpečnostní akci, jejímž cílem bylo vypátrat a postihnout kriminální a protispolečenské živly, ale za ní bylo také pročesávání bytů. 17. dubna Dubček odstoupil a prvním mužem státu se stal Gustáv Husák. Usnesení pléna ve státní a politické praxi budeme naplňovat, napsala stranická skupina organizačního odboru ONV. Autor se zabývá lokálem, píše o skleněném zvonu v Harrachově, uvádí cenu rohlíků, ale současně cituje A. Benčíka, jak se prezident Svoboda v rozhovoru s Kadárem chlubil, že prosadil volbu Husáka, kterého předtím schválil Brežněv, nechal odpojit všechny telefonní linky, aby progresivisté nemohli informovat veřejnost.
V Liberci a v Jablonci se v roce 1969 nekonal prvomájový průvod. „Otázka svobody a demokracie stojí u nás třídně,“ prohlásil po svém zvolení Husák. „Dáme možnost každému, aby podporoval tuto stranu.“ Ale vyhazovalo se při pohovorech, kdo byl pro vojenský zásah v srpnu 1968, prošel.
Úřad pro tisk a informace zastavil vydávání časopisů Listy, Reportér, My 69, Plamen a něco později Svět práce, Tvar, Host do domu, ostravský Červený květ a brněnský Index a jsou vyměňováni šéfredaktoři deníků. Slovo do vlastních řad míří do redakcí, kdo chtěl v redakci zůstat, musel podepsat. Na jedné akci pplk. dr. Hrubý označil okupaci jako bezpodmínečně nutnou k záchraně socialismu u nás. Již v červnu nastává odvolávání chybných, zcestných a pomýlených, jsou odvoláni tajemníci KSČ Belda, Pavlovič a předseda OV KSČ Kábele. Zároveň se v Liberci připravuje výstava Socha a město a architekt Karel Hubáček získává Pérretovu cenu za stavbu vysílače na Ještědu. Jablonecký vedoucí tajemník OV KSČ Dvořák končí v kotelně liberecké Seby.
11. července začínají LVT 1969, ve 150 prodejních stáncích je zboží, které není jinde k vidění. Na syrečkách a pivu si zde pochutnával i prasynovec Boženy Němcové dr. Walter Huder. Liberec a Jablonec navštívil prezident L. Svoboda, pochvaloval si nabízené zboží, ale byl nedostatek dámských kalhotek a pleny byly na příděl. Před srpnem 1969 Husák prohlásil, že je odhodlán ke všemu, včetně krveprolití.
Zatímco úspěšně probíhá výstava Socha a město, chystá StB provokaci. 20. srpna ještě zůstávají pendreky nepoužité. 21. srpna pak VB a milicionáři až z České Lípy a Mostu zasahují. Jan Peš líčí, jak je nakládají do autobusů a rozvážejí, skončil ve vazební věznici, ale zlomený prst mu ošetřují v Klášteře, příští den je propuštěn, i když mu chybí zlatý řetízek a prstýnek po mamince. Podle Průboje se akce v Liberci účastnilo cca 5 000 lidí, házeli kamení a zápalné láhve. Proti nim byla použita vodní děla, pendreky a na závěr obrněné transportéry, které nakonec rozehnaly dav. Menší demonstrace byla v České Lípě, v Ústí nad Labem a v Jablonci. Hlavní silou byly uniformované složky VB, nově se ukázaly také milice. Mladé lidi štvali proti VB informátoři a agenti StB, leckterý za to schytal ránu pendrekem. Liberec se stal třetím městem ve státě, kde proběhlo kontrarevoluční vystoupení.
Na ně navázal tzv. pendrekový zákon, jenž zjednodušil právo a zaštítil probíhající normalizaci. Podepsali ho ti, kteří lidi balamutili Jsme s vámi, buďte s námi, prezident Ludvík Svoboda, předseda federálního shomáždění Alexander Dubček a předseda federální vlády Oldřich Černík. V Liberci bylo zadrženo 142 osob, zraněno 32 členů SNB, 2 členové LM, 2 požárníci a 4 vojáci, z celkového množství 4 těžce. Z demonstrantů 4 těžce, 1 lehce.
Na probíhající čistky navazovalo Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti, které vyšlo v prosinci 1970. Na ně navázalo Poučení z krizového vývoje v okresní organizaci v okrese Liberec v dubnu 1971, zde jsou pravičáci kolem Luboše Příhody ze Svobodného vpředu jeden po druhém vyjmenováni. „Co bylo horší, okupace, nebo bezčasí v následujících letech?“ zeptala se Ivana Bernáthová Luboše Příhody. Co na to odpovědět?

Otto Hejnic