V pátek 13. června 2015 jsem dostal lístek na My Fair Lady pouze na druhý balkon. Úspěch Bernarda Shawa byl předznamenán v roce 1913 premiérou hry Pygmalion ve Vídni a roku 1914 hraje Patrick Cambellová hru v Londýně. Autorský tandem Alan Jay Lerner, libretista a autor textů a Frederick Loewe, povoláním skladatel, se setkali ve válce a roce 1956 získali najvětší úspěch s muzikálem My Fair Lady. My jsme viděli filmovou verzi z roku 1964 s Audrey Hrpburnovou a Rexem Harrisonem, v režii Georga Cukora. Ve stejném roce byl muzikál prvně uveden v Karlíně.

Režisérem této verse muzikálu je mladý Jan Kříž. Přestavení diriguje Jan Doubravský, který přivezl z Prahy již třetí Cenu kritiků, tentokráte za inscenaci opery Eva od J. B. Foerstera. Kromně oper inscenoval na liberecké scéně muzikály Sugar, Zpívání v dešti a She Loves Me.

Jde o sázku na zaručenou kvalitu. Tento muzikál je obecně známý a právě zaručenost je podmínkou, aby paní a dívky všeho věku na dílo chodily. Londýnskou ulici zobrazují členové operních sborů, pro tanečky zbude místo třem dvojicím. Kulisy se pohybují po větších celcích, pod scénou je podepsán režisér představení, oživuje ji pojízdný kruhový poutač. Ústředními postavami jsou ti, kteří zpívají. Lízu Doolittlovou tentokrát ztvárnila Kateřina Šildová, jejím konkurentem je zlý, nesnesitelný Henry Higgins v pdání Pavla Nečase. Jemu sekunduje Plukovník Pickering, kterého ztvárnil víceznačný a měkčí Martin Polách. Zábavnou roli měl Alfréd Doolittle, a tentokrát ho hrál a zapíval Oldřich Kříž, první píseň o troše štěstíčka, i druhá Já se dnes odpoledne žením rozesmály nadšené publikum. Do pozadí se dostala jeho životní filosofie. To platí i pro kostymérku Veroniku Hinde, která zdůrazňuje už řečené, její kostým květinářky, která jde bydlet k Higginsovi, maluje Lízu příliš ostrými barvami. Líza mi v úvodu přišla přespříliš ukřičená, což si bohatě vynahradila scénou na závodišti i později, když pánům vyhrála sázku, ale ocitla se bokem a nikdo ji už nepotřeboval. Henry Higgins představuje finančně zabezpečeného starého mládence, jak se k sociálně slabší Líze chová už nejde v reálu naplnit, ale jeho jednání má logiku. Jeho sestra, paní Higginsová, Michaela Lohniská, taktéž hraje osobitou roli, která se Higginsově diktátu se dovede vyhnout. Závodiště, kde se Veronika Hindle vyřádila v kloboucích, paradoxně znamená další mrtvou zónu, kterou se v roce 2015 nepovedlo nahradit. Nemohu opomenout Freddyho Eynsford – Hilla, Jana Tenkráta, hezky zpívajícího, krerý byl nápadníkem Lízy, a Blanku Černou, paní Pearsovou, komornou Higginse.

Dlouho tleskající druhý, třetí a čtvrtý balkon patřil nejznámějšímu muzikálu posledních let. V textu byly různé jedovatosti, žen i mužů se dotýkajících, ale ty překryla Líza, která se díky Higginsově umanutosti naučila jak používat vlastní jazyk. Při sledování češtiny v televizi občas zatrnu, ale My Fair Lady je krásně napsaná pohádka pro dospělé a tak je nutno ji brát.

Otto Hejnic