Dne 6. října 2015 od 18 hodin se konal v libereckém knihkupectví U sv. Antonína autorský večer Milana Děžinského. Básníka z Roudnice představil básník Josef Straka.

Děžinský začínal ve studentském časopisu Okruh, vystudoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně bohemistiku a angličtinu. Žije stále v Roudnici nad Labem, je mu něco přes čtyřicet, učí na volné noze a je opozičním zastupitelem za TOP 09.
Straka krátce rozebral jeho verše, zvláště druhá sbírka našla řadu svých příznivců. To připomněl Luděk Lukůvka, který večer uváděl. Na autorském čtení bylo asi dvacet diváků, z toho pouze tři ženy. Autorovu poezii nechci rozebírat, konvenovala mi, ostatně některé verše z Tajného života jsou na Wikipedii. Vydal sbírku Černá hodinka a další sbírky, Kašel mé milenky, Slovník noci, Přízraky a Tajný život, vydal brněnský Host.
Milan Děžinský po čtení diskutoval s diváky. Říkal, že píše jednotlivé básně, sbírky dává těžko dohromady. Zeptal jsem se ho na pojem básník, který používá, a co dělá na malém městě, proti Pražákům a Brňákům nemá přece žádnou šanci.
Vysvětlil mně i ostatním, že v devadesátých letech kritici říkali básníkům, že poezie nemá budoucnost, ale pak se odmlčeli. Sám často v začátcích jezdil na Moravu a o Pražácích měl nejhorší mínění. Situace se vyrovnala s rozvojem facebooku, záleží na tom, jak kdo píše, a je jedno, odkud je. Facebook patří všem. Platí, že básníci vyjíždějí po republice, čtou se navzájem, poznávají se a diskutují. Je jich tak tři sta a pomalu všichni znají sebe a svoje verše, také díky facebooku. V posledních letech vycházejí Nejlepší české básně, bývá to nejprodávanější kniha poezie. Na vysvětlenou, každý rok vybírá autory jeden renomovaný básník.
Doma jsem našel na Wikipedii, že Milan Děžinský se v Nejlepších českých básních vyskytoval v roce 2009, 2011, 2013 a 2014, kdy přeložil Sharon Oldsové Papežův penis a jiné básně. Básníci, kteří se vyjadřují na malém prostoru, mají velkou šanci prosadit se. Závidím mu.

Otto Hejnic