Ve čtvrtek 19. XI. se v rámci celostátního Dne poezie koná v Městské knihovně Varnsdorf 19. mezinárodní svátek lužickosrbské literatury 2015. Od 18 hodin bude číst Róža Domašcyna ze své knihy Druhé světy s podtitulem pohádky, básně, eseje i jiné texty. Budou přítomni spolutvůrci, účastníci akce obdrží výtisk knihy. Druhé světy vydala Městská knihovna Varnsdorf. Editor Milan Hrabal poslal do světa publikaci o 132 stránkách, ilustrovala ji Lenka Vaňková, přeložili ji Radek Čermák, Milan Hrabal, Jana Krausová, Ilona Martinovská, Jitka Nešporová, Luboš Příhoda, Leoš Šatava a Tereza Valášková.

Pohádky Rože Domašcyně vyprávěla babička, poznáme Zmij, Pumpota a Krumpota a Pintlaška, divoženky Maru, Serpownicu a Džiwici a lidová přísloví. V Intimním intermezzu vzpomíná, jak její maminka nosila kroj a rovnala si vlasy do starodávného čepce. Ve městě, při čekání v ordinaci, jí jedna hádavá německá vrstevnice připomene minulost, maminka odpoví větou, kterou jim, Lužickým Srbům, řekli nacisté: „Dneska jsme si přijeli pro vaše prasata, zítra si přijedeme pro vás, prasata.“
V Přemostění hlubin se Róža Domašcyna dotýká hlubin nevědomí, v povídce Naturalistické divadlo si dramaturgyně na pódiu, aby zaujala publikum, postupně usekne celou ruku.
V Dvoj-a vícejazyčně autorce vypráví babička, vdova s devíti dětmi, jak se jazyk posouvá a mění, z toho autorka vychází.
V eseji K čemu to všechno? autorka vzpomíná na venkovské dětství, byla pionýrka se svatým obrázkem v ruce. Matka měla My, pospolitost věřících, vesnickou komunitu, enklávu s neviditelnými hranicemi, protože nosila národní kroj, ptali se jí Němci na lužickosrbské záležitosti. „Já nejsem,“ říká Róža, „od Němců v Německu k rozeznání.“
Róža Domašcyna (1951) se ptá po svém osudu. Píše německy a lužickosrbsky, do češtiny jako první přeložila Máchův Máj, Meja, četla z něj při své návštěvě v Liberci. Pod souhrnným názvem Co mi vyprávěla babička vyšly črty v libereckém Kalmanachu 2013/2014.
Otto Hejnic

Kor. Mhra