V 80. letech jsem od Karla Steigerwalda viděl jeho skvělý Foxtrot a Dobové tance. Po listopadu byl břitkým komentátorem Lidových novin a MF Dnes, občas se mi zdálo, že hledá černou a bílou tam, kde ostatní vidí pouze různé odstíny šedi. Cena facky líčí události z 50. let v Uherském Hradišti, kde příslušníci StB vymysleli boty, do kterých pouštěli věznům elektrický proud, což byl první vynález na tomto poli. V případu figuroval jeden z vyšetřovatelů, Alois Grebeníček, který se nechtěl dostavit po listopadu k soudu, jeho syn Miroslav Grebeníček byl ve stejné době předsedou KSČM. Josef Holcman (1952) napsal povídky Cena facky, druhým inspiračním zdrojem se stalo Grebeníčkovo vyhýbání se soudu. Karel Steigerwald napsal hru v roce 2014, premiéru měla v Uherském Hradišti. V Liberci se Ceny facky ujal Šimon Dominik, který režíroval v Chebu Steigerwaldovu hru Horáková- Gottwald a hru Políbila Dubčeka. Premiéra byla 26. června, šel jsem na představení do libereckého Malého divadla 4. listopadu 2015.
Cena facky začíná, když mladý Tydlitát, Jakub Albrecht, jde s klarinetem do rodiny své nevěsty Mirky, Michaely Foitové, přihlásit se do kapely. Tvoří ji tatínek, místní poslanec zvaný Primáš, Tomáš Impseil, v zeleném vojenském suknu, dále Obligát, dřívější tajemník v obleku, který všechno řídí, hraje ho Martin Stránský, a místní hvězda Terciáš, věrný stařičký marxista, Hanuš Bor, který se bojí zvonku oznamujícího příchod ženy, jež má pro něj pozvánku k soudu, tu mu musí dát do vlastních rukou. Listonoška, Jana Hejret Vojtková, ho prostě k soudu nedostane. Ještě tu je Terciášova žena, Michaela Lohniská, která sečítá všechny skutečné i domnělé pravdy o současném režimu, volá Terciáše, aby si vzal důstojnickou čepici a dětem povyprávěl hrdinské příběhy a uvázal jim pionýrské šátky. Zpívá čtveřici dětí Zítra se bude tančit všude a Dobré je, že už není pána. Zajímavá je skladba o traktoru. Původní, nebo nová? Terciášová o botech nic neslyšela, ale pro jistotu jmenuje už mrtvé funkcionáře StB. Nejlepší je zapomenout.
Přichází Tydlitátova matka, Eva Lecchiová, a vyčítá rodině, co že jim to vyvedli. Byli kulaci, tak jim to spočítali! Terciášová si nevyčítá nic. Z rakve vstane Staříček, Václav Helšus, objeví se Vztekloň, ztvárněný Jaroslavem Tlalkou, a dokonce i Karel Marx, Juraj Háder, nejdřív ho Terciáš nebere, neodpovídá marxistickým poučkám, ale pak si na něj zvykne.
Nadzvedla mě téměř realistická pasáž, kdy známý doktor napsal obviněnému tolik chorob, že soud se definitivně odkládá. Situace v rodině je svízelná, dcera miluje mladého rozvratníka Tydlitáta, který zase hledá boty s elektrickou šnůrou. Dědeček Terciáš totiž boty našel a chlubí se jimi na veřejnosti. Obligát ho chce zlikvidovat, pro jistotu! Ví ale, že trest smrti v ČR není! Terciáš pochopitelně protestoval, ale nakonec si nechal říci. Přemlouvá svého syna Primáše, aby použil červený polštářek a udusil ho, ale ten to nedokáže. Proč by ho měl zabíjet? Máme tu komunistickou skupinu, Primáše, Terciáše, Terciášovou a Obligáta, která se úspěšně drží u moci. Díky nedokonalým zákonům nelze přestárlého Terciáše potrestat, nedostaví se dobrovolně před soud. Na druhé straně jsou síly dobra. Je to Tydlitát, pořád si naivně myslí, že boty s elektrickou šňůrou budou jistým důkazem. Jeho matka Tydlitátová si věčně stěžuje a Starý vinař, Ladislav Dušek, nadává, navíc mu lidé, když ho pustili z vězení, zničili révu.
Před 65 lety bylo opravdu zle, ale před 25 lety proběhl listopad, změna režimu. Většina studujících už vládu jedné strany nezažila, i když komunisty chce volit až 15 % obyvatelstva.
Na scéně Karla Čapka jsou dvě vysoké mříže pokryté botami a v centrální části je Kreml, posetý svítícími rudými hvězdami. Na kostýmech Terezy Vašíčkové je nejzřetelnější jakési folklórní vyšívání, které je u mužů na stehnech, i když nosí oblek, najdeme ho u Primáše i u Tydlitáta.
Máme je všechny označkované, groteska může začít. Udivilo mě, jak málo diváků na představení bylo. Pro mladší i starší je toto téma dávná minulost?
Otto Hejnic