Vedoucí činoherního souboru a režisér Šimon Dominik je fanoušek britského dramatika Toma Stopparda, a proto se, jak to situace dovolila, pustil do hry Zamilovaný Shakespeare a vytvořil v Liberci na Divadle F. X. Šaldy další výrazné jevištní zpracování. Roli mladého Willa Shakespeara dal sedmadvacetiletému Janu Jedlinskému, roli jeho lásky, Violy de Lesseps, pětadvacetileté Elišce Jansové, dvěma novým tvářím divadla. V představení se živý Shakespeare setkává se smyšlenou slečnou, Viola ve skutečnosti nikdy neexistovala. Dívka si má vzít za manžela Wessexe – Tomáše Impseila. Miluje divadlo, které však ženy v alžbětinské době nemohou hrát, ona ale tuto hranici překračuje. Zároveň vzniká, obraz po obraze, v závislosti na vnějších okolnostech, nejslavnější drama Williama Shakespeara Romeo a Julie.
Originál napsali Marc Norman a Tom Stoppard. V roku 1998 vznikl v režii Johna Maddena stejnojmenný film s Gwyneth Paltrow a Josephem Fiennesem v hlavních rolích, ozdobený sedmi Oskary. Pro divadlo bylo nutno stáhnout film do jednoho prostoru, autorem adaptace je Lee Hall. Hru přeložila Jitka Sloupová, dílo Williama Shakespeara zaznívá v překladu Jiřího Joska, hudbu složil Paddy Cunneen.

Premiéra byla 27. ledna 2017, viděl jsem představení 25. března. S obtížemi jsem sehnal lístek. Scénu Karla Čapka tvoří dřevěné patrové hlediště, které se posunutím stěn stává vnitřkem paláce a odkrytím modré oblohy se stává dálavou. Rozměrné křeslo pro královnu Alžbětu, postel s nebesy pro Violu a nejrůznější truhly se pohybují na kolečkách. Kostýmy Andrey Králové vycházejí z dobové módy, dámské kostýmy hrajících pánů naznačují přes kalhoty natažené kosticové sukně krinolín.
Viola je srdnatá dívka, plná energie, chce osobně poznat divadlo, něco navíc, než co ji čeká. Vzpírá se Wessexovi, o kterém ví, že ji chce pro peníze, potkává kluka, stejně zapáleného a zatím málo známého Willa, který stylem pokus a omyl za pomoci Kita Marlowa a dalších skládá dohromady Romea, postupně vyměnuje prázdná místa textu za nezapomenutelná. Mladým divačkám, které Romea a Julii ještě neviděly, přijde jeho hledání jako samozřejmost. A právě objevování hodnoty textu, který má vyšší smysl, dělá z Willa v očích Violy budoucího literárního hrdinu, básníka.
Starší Wessex – Tomáš Impseil, sice nemá peníze, ale přesto chce mladou budoucí choť dobýt, slavný Marlowe – Matěj Nechvátal, nabízí svůj nápad konkurentovi, Henslowe – Martin Stránský, tuší peníze, chce hrát cokoliv, nabízí jako splátku dluhu roli Převozníkovi – Jaromíru Tlalkovi, Ned Alleyn Martina Polácha si hned zajišťuje důležitou pozici na jevišti. Tomáš Váhala se nabídne jako Pes, v konkurzu mu to příliš nejde, ale díky vzhledu hraje dámu. Tilney – Ladislav Dušek, by nejraději všechna představení zakázal.
Ve filmu jsem sledoval hlavně Paltrow a Fiennese na Temži a v historické zástavbě, v libereckém divadle byla větší legrace při zkouškách herců a při tzv. hláškách. Pokud jen mohl, narval režisér Šimon Dominik hercům mimoslovní akce. Viola jede na lodi ve tvaru labutě, Převozník ji poznává, vozil ji už jako malou, ale po Temži plavou chlapi, jedou na břiše na vozících jako veliké ryby a na zádech mají velikou ploutev. Obětavá mladá chůva – Jana Stránská, důsledně brání Wessexovi dostat se k posteli s nebesy, kde je Viola, ale ne sama, a později ztropí scénu, aby její paní mohla utéci po svázaných prostěradlech. V závěru je na scéně ryšavá královna Alžběta I. – Markéta Tallerová, jediná logicky uvažující, která sice má divadlo ráda, ale zároveň má vždycky pravdu. Prohlíží si Violu v dívčích šatech a říká, že je tak mladá, že diváci si ji mohli splést s chlapcem, který hrál ženskou roli.
Zamilovaný Shakespeare se režisérovi povedl, dva mladí noví herci, Eliška Jansová a Jan Jedlinský, ukázali svůj talent a ostatní, včetně těch nejmenovaných, potvrdili, že tragédie může mít docela humorné, i když fiktivní kořeny. Sežeňte si co nejdřív lístky.
Otto Hejnic