Roku 1851 složil Giuseppe Verdi operu Rigoletto na libreto Franceska Maria Piaveho, jež bylo inspirováno hrou Viktora Huga Král se baví. Rigoletto patří k zlatému opernímu základu, který se stále hraje, má známou árii Vévody Ach, jak je měnivé, to srdce ženy a romantický, ale uvěřitelný děj. Režisér Oldřich Kříž, původně barytonista, nemá touhu něco úplně nového vytvořit, dává přednost zavedenému dílu a vychází z jeho základních předností. Většina hlavních rolí je zdvojena, případně ztrojena, tím se dostávají do obsazení i méně známí pěvci a je zajištěn hladký průběh představení.

Premiéra byla 19. května 2017, viděl jsem představení 7. června. Vévodu mantovského zpíval přesvědčivě a mužsky samozřejmě Dušan Růžička. Zatímco kostýmy Romana Šolce jsou inspirovány šlechtickou zdobností, dá se říci, že slouží záměru, scénograf Daniel Dvořák sice nechal na scéně rudé schodiště a impozantní vévodské křeslo, ale většinu rozměrných kulis tvoří abstraktní velké plochy, označující také budovy, které se spouštějí z provaziště. Za nimi poznává Gilda, zaskakující Yukiko Kinjo, doprovázená Rigolettem, Andrijem Shkurhanem, jak dlouho trvá panská láska. Vévoda si koupí půvabnou Maddalénu, Alžbětu Vomáčkovou, která mu zpočátku nabízí svoje dlouhá stehna. Japonka zvládla svou roli bez zaváhání, s velkým prožitkem. Andrij Skurhan byl jak pěvecky, tak herecky rovněž velmi přesvědčivý.

Zpívají osoby ostřílené, například Blanka Černá (Giovanna), Pavel Vančura (Monterone), ale i nastupující: Csaba Kotlár (Marullo), Sergey Kostov (Borsa), Hynek Grania (Hrabě Ceprano), Sparafucile (Ladislav Mlejnek) a Zuzana Maxová Pecová (Hraběnka Ceprano).

Divadelní orchestr pod taktovkou Martina Doubravského se k Rigolettovi vrátil ve výborné formě, předešlé nastudování dirigoval, tuším, Norbert Snítil. Sbor řídil Jan Bubák. Myslím, že Rigoletto se opravdu povedl, nechci jednotlivé složky představení dále hodnotit.

Svět opery se otevírá, Liberec, České Budějovice, Ústí nad Labem, Plzeň, Opava, Olomouc, Ostrava, pochopitelně Brno a Praha, a na konci je MET? Dnešní absolvent AMU musí kvalitně zpívat, kromě běžné angličtiny hovořit hlavně italsky, ale také německy, francouzsky, rusky atd. Rigoletto se zpívá italsky, titulkovací zařízení promítá český a německý text nad jeviště. Již řadu let. V dnešním zglobalizovaném světě mohla zaskočit Japonka, která má Gildu nastudovanou. Operní scény si pěvce vyměnují, je mnoho povolaných, schopných roli bez problémů zazpívat, ale minimum vyvolených, kteří mají zlato v hrdle a zpívají třeba ve Vídni nebo v La Scale.

Když to porovnám se začátkem 90. let, kdy jsem s recenzováním opery v Liberci začínal, musím konstatovat, že se úroveň regionálních operních scén výrazně zlepšila, to samé platí o baletu, za to může globalizace. Myslím, že s koncem sezony je nejvyšší čas s mým amatérským recenzováním opery skončit. Děkuji Karlu Kunovi, který moje operní recenze na www.kruhautoruliberecka.cz psal, děkuji za přetiskování recenzí Ivě Špačkové z DFXŠ v Liberci a Marku Sekyrovi, který je zařazoval do Světliku. Děkuji všem, kteří je četli.

Otto Hejnic