V úterý 31. října 2017 vystupuje v Eurocentru v Jablonci folková zpěvačka Radůza se svojí novou kapelou. Je plno. Dostávám lístek k stání, sice mě bolí nohy, ale jsem ve výklenku dveří, asi na úrovni páté řady. Zpěvačka bere tahací harmoniku a zpívá Bože můj, větře duj, však to znáte. Za bicími sedí Milan Dvořáček, na elektrickou kytaru hraje Josef Štěpánek, muzika je kompaktnější, sevřenější než u libereckého koncertu, kde hrál Dalibor Cidlinský na basovku, David Landštof na bicí a Josef Štěpánek na elektrické kytary, tam měl doprovod více místa.

Radůza vyprodukovala vánoční album Studna v poušti, na třetí skladbu Svatý Vojtěch bubeník sedá k pianu, Radůza si bere akustickou kytaru, poprvé a naposledy. Dál zpívá písničku určenou čundrákům, kde John kráčel s bílým psem. Během koncertu většinou popochází s harmonikou. Zpívá na doraz, emoce jsou silnější než zpracování melodie, chvíli křičí, chvíli hořce konstatuje, v písni Jsou, že něco vyřešit jde, něco však ne. Otextovala Wabimu Daňkovi píseň Za cukrovou horou, první český text tohoto evergreenu patřil Janu Werichovi, zpívalo se Tam za mořem piva.
V jejích textech chybí to, čím dívky všeho věku chlapce oslovují, žádná největší láska se nekoná. V písničce Cesta do Jenkovic, která začíná Čápi…, vykresluje vesnici i s babičkami a dědky, ke kterým má Radůza vřelý vztah, dělá si z nich legraci, ale má je ráda. Stejně dovede zachytit tíhu, kdy se nechce něčemu dát, křičí svoje protesty, dovede svůj vztek ventilovat. Jsou věci, kterým se musíš vzepřít! To ji spojuje s početnou skupinou mladších, ale i starších posluchaček. CD Andělové z nebe bylo natočeno před šestnácti lety, CD Při mně stůj před čtrnácti lety, přesto písničky z nich dovedou vyvolat mrazení v zádech. „Jednou to pomine, dobrý zlý, jen my ne…“.
Z CD Marathon – příběh běžce je písnička Jeannine, z časů, kdy Jana z Arku ještě nevedla zástupy bojovníků, kterou jsem zatím neznal, a úplně nová Madona a Botticelli. Po ní přichází stará známá Dnes v noci nad světy…marně zpěvačka vybízí auditorium, tradá se nese jen z pódia, v písni se dál praví, že po rumu je každej druhej tuhej. Také zpívala písničky O polednách a Do mandorly, to znamená, k mému překvapení, svatozář, která obepíná celou postavu.
Radůza říká, že se na ni přišli podívat příbuzní a známí, sice smrká, ale má výbornou náladu, tvrdí, že poznala Lužické hory v prenatálním stavu. Dostává zarámovaný zabalený obraz, Lukostřelce. Jeden dědeček s francouzskými holemi nese květiny. Nikdo nefotil, tak jsem se i já držel stranou.
Zní Noční autobus a Vrána k vráně. Všichni vstávají, to jsou staré pecky jen s harmonikou. Nakonec přijde skladba Když Josef poznal Marii z vánočního alba. Hrálo se asi dvě hodiny.
Koncert se povedl, měl i díky příbuzným fajn atmosféru. Písničky CD Studna v poušti doprovázejí povídky. Běžel jsem na tramvaj, kterou jsem ještě jako poslední cestující stihl, ale když přijela do Liberce moje jedenáctka, právě mi ujela trojka. Proč její písničky rádia nehrají? Přiznávám, že jsem Radůzu objevil později, ale myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co zde po 90. roce vzniklo. Byl to až na několik trvalek jiný večer, krom jedné skladby nehrála na kytaru. Jediná skladba Zouvám pár těžkejch bot měla francouzský refrén a za to díky, tentokrát chyběly písně v jiných jazycích. Prodleva Radůze prospěla. Ukláněla se tak, že se celými dlaněmi dotkla podlahy, to už nesvedu, ale budu to zkoušet.

Otto Hejnic