Přenesení bývalého rockového klubu Bedna do prostor zrenovovaného Warehouse, na trati tramvaje pod Ještěd, zastávka Staré pekárny, proběhlo rychle, navštívil jsem tam již koncem minulého roku koncert Vladimíra Merty, doprovázeného Janem Hrubým a Ondřejem Fenclem.

Další koncert rockové legendy se konal 19. ledna 2018 , vystupovalo na něm trio Michal Prokop, Luboš Andršt a Jan Hrubý. Michal tentokrát opustil rockové Framus Five, staří harcovníci se usadili na židlích, první zazněla anglicky zpívaná melodie od José Feliciana. Prokop hrál biglajt na španělku, Luboš Andršt na kytaru chvíli sóloval, chvíli držel rytmus a do toho Jan Hrubý krotil elektrické housle. Druhá skladba byla slavná Má vlasy dlouhý do půl pasu, text patří k těm zlidovělým, které se hrají u ohňů. Nově prý vyšla na CD Ampluged.

Většina zpěváků kolem sedmdesátky postrádá plný hutný tón. Před pěti lety byli Prokop, Hrubý a Andršt přizváni, aby si zahráli na nejslavnějším bluesovém festivalu v Chicagu. Michal Prokop si zazpíval, ale litoval jediné, že vystupoval dlouho po šedesátce a ne kolem dvaceti jako Rolling Stones a další britské kapely. Michal řadu věcí odkoukal, chvíle, kdy má naštelovat ústa na řev, který nyní už nepřijde, jak s ním muzika kroutí a žene ho do výšek, které tak tak vytáhne. S Framus Five to vypadá působivě, neboť stojí. Při hraní v triu, kdy všichni sedí, mohou pomoci jen luskající prsty. Písnička, kde se ale zpívá Až si pro mě přijdou funebráci, má najednou zvláštní naléhavost, stárneme spolu s muzikanty. Znovu se vracíme s Michalem Prokopem k jeho začátkům s Framus Five, kdy hrál na 1. beatovém festivalu v pražské Lucerně dřevní blues. Z té doby pochází Hoochie Koochie Man Muddyho Watterse, kdy Prokop hrál na foukací harmoniku, odpovídal mu na kytaru Luboš Andršt, starý rocker, který v Bedně vystoupí zhruba za měsíc se svým znovu oživeným Energitem, a věčný Jan Hrubý. Většina skladeb je značně delších než obvyklé tři minuty. Skladba, kterou jsem neznal, byla jazzůvka od Luboše Andršta, text složil taky už nebožtík Zdeněk Rytíř, Prokop zpíval, že holka není nic moc, a tak ji už nechce, Luboš měl volné pole, ale s vlastním zvukem své kytary neudělal nic. Z tuzemského folkloru vytáhlo trio písničku Dobrú noc, má milá a dokázalo ji předělat k nepoznání, improvizace měla zelenou. Moje žena byla ze hry Andršta a hlavně Hrubého nadšená, ale dala by přednost známějším písním od Michala Prokopa.

Ještě jednu písničku si matně pamatuji, patřila k prvním melodiím černošského lidu, a pak Prokop zazpíval jednu věc od taky už mrtvého Johnyho Lee Hookera, zde opět použil foukačku, výsledkem byl dlouhatánský starý flák, který mi zněl na cestu domů.

Pustil jsem si při psaní recenze Prokopovo CD z roku 2006 Poprvé naposledy, celé ho otextoval Pavel Šrut. Nechte starcům spočinouti, řekl na samý závěr koncertu Michal Prokop. Slyšel jsem chlapy kolem sedmdesátky, beru to, ale ještě bych si nějakou skladbu, například Kolej Yesterday, od autora poslechl.

Otto Hejnic