V úterý 13. února 2018 jsem viděl černou komedii Verna Thiessena Leninovi balzamovači. Šéf činohry, režisér Šimon Dominik, využil překladu Barbory Hančilové a poprvé v Česku 8. 12. 2017 v libereckém Malém divadle uvedl kanadského autora.

Co si Čech stále bere jako krvavou historii, dodnes celkově neobjasněnou, je pro Kanaďana komická záležitost. Režisér se nesoustřeďuje na jedinou nejdůležitější vlastnost, ale líčí svého biologa, praktického Borise (Martin Polách), a zapáleného vědce Vlada (Zdeněk Kupka), kteří Lenina balzamovali jako plnohodnotné postavy ve vykloubeném světě, kteří se tvrdě hádají když se dílo zpočátku nedaří a později je nutno Leninovu mumii průběžně opravovat. Oba se považují za otce metody balzamování. Spojují se, když chtějí na výzkum peníze a podléhají a házejí na druhého špínu, když je na ně upřeno přísné oko ochranky.

 

Podstatné je ztrojení Nadi (Veronika Korytářová). Jako Krupská se obětavě stará o Lenina, jako Naďa 2 a 3 nejprve nechce jít do rizika, ale pak kouká kde by šlo něco trhnout a když se střílí, zůstane ležet na zemi. Střídá na sobě šaty jako znamení doby. Realistický biochemik Boris vidí že existují problémy, které by jemu osobně i jim dvěma mohly zlámat vaz. Chová se opatrně, aby nebyl smeten, ale později vidí, co všechno jim balzamování může přinést. Zato profesor anatomie Vlad přes všechny ušlechtilé řeči jede jen na sebe.

Kostymérka Tereza Vašíčková hledá zkratku.To je vidět v blýskavém zlatavém obleku samotného Lenina (Václav Helšus). Je konečně po smrti, takže nemluví ale pohybuje se. Popochází a gesty dál účinkuje.

Bílá námořnická uniforma a mohutný knír charakterizují Stalina (Ladislav Dušek). Scénograf Karel Čapek použil písmena azbuky, na kterých se sedí. Vzduchem poletují nafukovací rudé hvězdy. Dole po kolejích jede dřevěná mašinka, nahoře v patře se pohybuje soudruh Stalin. Ve druhém jednání je na pódiu monumentální socha Lenina, ale velí Stalin a posílá vzkaz soudruhu Ramonovi do Mexika. Nejprve si zajistil vedení a pak to bere, hlava nehlava.

Krasina a další postavy hraje Michal Laurie. Studenta, Dozorce a Ramona zvládl Petr Hanák. Agenta, Venkovana, Studenta a Trockého ztvárnil Martin Stránský. Krom Trockého to jsou služebné figury, ochotné udělat cokoliv, jen aby se zalíbily. Podle autora hudby Matěje Kroupy se Internacionála hraje v jiném tempu.

Autor dramatu Vern Thiessen se narodil roku 1964 ve Winnipegu emigrantům ze SSSR. Hru napsal roku 2010, oddělený od původní vlasti Atlantikem.Režisér Šimon Dominik se narodil dlouho po válce, čím je člověk mladší, tím spíše se může smát černým vtipům. Humor, jestli je člověk trockista, carista, či jinak poznamenaný, ve své době znamenal, že dotyčný, pokud se ho ptala KGB či StB a špatně odpověděl, mohl vyfasovat mnoholetý kriminál. Utéci tenkrát nešlo, všude byly dráty.

Vern Thiessen, který byl libereckým hostem prvního evropského uvedení Leninových balzamovačů, inscenaci chválil. Pro něj znamenala historka o Leninově balzamování zábavnou část rodinného vyprávění. My, na druhé půlce zeměkoule, jsme 40 let žili pod diktátem Moskvy, takže není divu, že si uváděné skutečnosti dobře pamatujeme.

Na Leninovy balzamovače chodí i mladá generace. Podrobnosti o tom jak Mexičan Ramón Mercader zabil horolezeckým cepínem Trockého jsou také ve filmu Frida, o malířce Fridě Kahlo.

Hraje se v hledišti a sedí se na jevišti Malého divadla. Inscenace se mi líbila, bylo plno. Doufám, že si najde cestu ke všem divákům.

Otto Hejnic