Dramaturg Divadla F. X. Šaldy Tomáš Syrovátka dostal do ruky obšírné knihy Jaroslava Žáka, které byly napsány v čase, kdy autor nesměl publikovat, román Konec starých časů a jeho pokračování Na úsvitu nové doby, jež vyšlo prakticky bez odezvy až v roce 1993. Příběh se odehrává v imaginárním Pepově Týnci 25. února 1948, kdy se vše rychle mění.

Jaroslav Žák, narozený v roce 1906, byl středoškolský pedagog a spisovatel, napsal humoristickou knížku Študáci a kantoři, režisér Martin Frič podle jeho knih natočil slavné filmy Škola, základ života, a Cesta do hlubin študákovy duše. V roce 1948 ho akademik Ladislav Štoll vylučuje z literatury, aby mládež nekazil recesismem, až roku 1959 vychází Bohatýrská trilogie a v roce 1960 autor umírá.

Režisér Šimon Dominik, narozený roku 1981, inscenuje na scéně Malého divadla v Liberci rozhodující „bitvu“, která se v realitě výsledku pranic nepodobá. Maloměstské jeviště Karla Čapka má několik poloh, nahoře se v kóji s červeným světlem objevuje místní rozhlas, vedle ní se nachází kolotoč. Kostymérka Petra Krčmářová vystihla původní styl oblečení, pes – Jan Jedlinský má na hlavě kožešinovou čepici, vrchní Mádl- Václav Helšus se v obleku chová distinguovaně, profesor Šošolka – Tomáš Impseil pod záminkou revoluční schůze láká někam studentku Álu – Michaela Foitová, ale přijde o část kalhot.

Režisér na začátku a na konci přidává k početnému davu herců ještě další aktéry v nasazených maskách. Většina herců je obsazena v několika rolích. Studentka Ála několikrát strhává šaty a láká partnera ve spodním prádle, ale muži mají jiné problémy. Štěpánka Prýmková hraje její matku, ženu v domácnosti, i soudružku kynoložku, jejího otce lékárníka ztvárnil Martin Polách, a i když je v rodině celkem rozumný, jako milicionář uvažuje jinak. Breburdová, uklízečka – Michaela Lohniská j. h. marně uklidňuje Breburdu, železničáře – V. Helšus, co si vždycky vybral špatnou stranu. Áda Servít, svazák – Tomáš Váhala ví, že co se děje, by mu mělo přinést prospěch, ale co kdyby. Vlády nad maloměstem se tak ujímají Cholévka, bolševik, a školník Kolda – Martin Stránský, bolševik Hasenvogel, též milicionář – Jaromír Tlalka, a Jandl, bolševik – Přemysl Houška, kteří když už jsou si jistí, pevně velí psu Flotýnkovi. Eman Pancíř, též Don Barcelona – Tomáš Holý, j. h. nakonec ve švédské bedně najde štěstí. Nejvíc mě překvapili prokletý básník Rožé – Michal Lurie, Trtílek, jeho pomocník a recesista – Petr Hanák a Blanka – Markéta Coufalová, kteří hlásají v bouřné době něco docela jiného než ostatní. Dana, medička – Eliška Janstová s rozměrnou baretkou a modrou esčeemáckou košilí pod fotografií Beneše a Stalina konstatuje, že cena peněz se bude minimalizovat, až zanikne. Trochu mě při poslechu zamrazilo.
Z humoristického románu vznikla žertovná férie, režisér a dramatizátor události znají pouze zprostředkovaně, bez emocí, a díky tomu mohlo vzniknout divadlo, které si utahuje ze všech, padni, komu padni. Překvapilo mě množství mladých lidí, tohle přece se jich už bezprostředně netýká, ale herci hráli i o sobě. Je to opravdu zajímavé představení, první, v němž jsem viděl konkrétní den, „vítězný“ 25. únor.

Hra měla světovou premiéru 13. dubna 2018, viděl jsem reprízu 24. dubna. Přijďte se na slavné chvíle s hořkým koncem podívat.

Otto Hejnic