Od pátku 11. května 2018 se v libereckém Malém divadle konal festival současného divadla Na tělo, WTF ?!.

V sobotu jsme nervózně postávali před zavřeným sálem. Divadlo Letí, na které jsme museli hodinu čekat, přivezlo z Prahy hru Bang německého autora Maria von Mayenburga. Dočkali jsme se.

Divadlo Letí pět let uvádí v Česku pouze současné české nebo světové hry, nemá stálý herecký soubor, nevyznává jeden režijní pocit. Iniciuje vznik nových českých her, provozuje Centrum současné dramatiky, pro nejlepší hru vyhlašuje Cenu Marka Ravenhilla. Od září 2015 má stálou scénu ve Vile Strašnice.

Marius von Mayenburg se narodil v roce 1972, studoval v Berlíně, v Mnichově, absolvoval stáž v londýnském Royal Court Teatru, pracuje s režisérem Ostermeierem. S inscenací Tvář v ohni se dramatik, režisér, dramaturg a překladatel v roce 1998 proslavil, na scéně Malého divadla ji uvedl režisér Martin Tichý, šokující hra vzbudila pozornost. Mayerburgovy hry jsou bouřlivě přijímány, mluví řečí svých vrstevníků a dokážou se bolestně podívat na témata, do té doby tajená, která líčí s překvapivou otevřeností.

Mladý režisér Marián Amsler nejprve nechá hovořit dvojici za bílým laťkovým plotem, ten se otevírá, probíhá scéna natáčení. Vidíme hrdinku Vicky, která propaguje nějaký výrobek – hraje ji mladá rázná Beáta Kaňoková. Dva metry od ní stojí kameraman Tom Třeštil – Adam Ernest, snímá ji malou videokamerou, obraz se přenáší na monitor, kde jdou zvětšovat a zmenšovat záběry, vidíme Vicky dvakrát. Dominik – Jiří Böhm představuje milujícího manžela, který své ženě bezmezně věří a dává jí to znát. Vicky vítězí v přesvědčivé debatě například s Doktorkou Kwanovou, kterou ztvárňuje robustní Nataša Mikulová, která působí též jako Veronika Zlobivá, Uschi Uhozená, eventuelně jako Gwendolina Saponatzki. Podobně vystupuje Richard Fiala – jako Leon Zlobivý, Eberhart Skřípal, Samostříl, Sestra Mechtilda a Reinhold Uhozený.

Je to celé jako v nováckém zábavném pořadu, všichni se smějí na plnou hubu, aniž by k tomu měli důvod, plácají se bujaře do rukou, zásada je neustále se usmívat a bouřlivě se povzbuzovat, tady si režisér se scénografem Petrem Vítkem náležitě rozuměli. Rodina Bangových se ukazuje celá. Všichni hovoří, jak se jim všechno úžasně daří a daří. A když se nedaří, stejně jásáme a nadšeně se objímáme a líbáme.

My jsme za komunismu razili výchovu autoritativní, naše děti nám vyčítaly přizdisráčství a neschopnost prosadit se, na západě ortodoxně demokratická výchova vyprodukovala panovačné osoby, podporované rodiči, neschopnými jim cokoliv nařídit. Naše děti budou geniální, ať to stojí, co stojí. Hlavní postava hry, Ralf Bang, jinak Tomáš Kobr, vypadá nejlépe v pemprskách, které si dlouhou dobu nesvleče s těla, vypráví, čím bude, jak to všechno rozpálí a jeho rodiče mu tleskají. Dlouhou dobu jsem se smál reálně myšleným plánům, ale tentokrát jsem nechtěl uvažovat, jak to všechno dopadne. Jestli budete mít možnost, zajděte se na Bang Mariuse von Mayenburga podívat. Vřele doporučuji.

Otto Hejnic