V Liberci v Galerii Lázně vystavuje od 11. 10. do 25. 11. 2018 v cyklu Lidé a hvězdy sochař Michael Bílek (1942 – 2015). Jsou zde zachyceny dřevěné sochy a na barevných fotografiích také jeho artefakty ze sídlišť, například Hra matky a dítěte z libereckého Horizontu, dítě ale časem přišlo o část ruky natažené k mamince.

Sochař pocházel z Turnova, ale působil hlavně v Krušnohoří, mezi Chomutovem a Ústím nad Labem, kde pro práce venku používal kov, kámen nebo sádru. Bratr Ilja Bílek je sklářský výtvarník, manželka Alena je grafička. Časem se přestěhoval do domku v Petrovicích, ke kterému přistavěl ateliér a kopuli s hvězdářských dalekohledem. Stěžejní práce ale vznikly ze dřeva, celou dobu sochá převážně realistické figury, daly by se připodobnit k Nové figuraci, Bohumilu Zemánkovi, Jiřímu Sopkovi a Jiřímu Načeradskému, jeho humor má na rozdíl od nich laskavou podobu. Sochař absolvoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, pak nástavbu, sochařsko – kamenickou školu v Hořicích a akademii výtvarných umění v Praze.

Lidé a hvězdy začínají portréty, je tu portrét I. J. s mohutnými brýlemi a kudrnatými vlasy a jediný Portrét ženy A. B. z patinované sádry. Dále již pokračuje dřevěnými sochami, nastupuje zvětšení rukou, nohou a očí v obličeji, Doktor – porodník s ústy zakrytými rouškou, v bílém oděvu drží v rukou nahé nemluvně. Na výstavě je jediná pohledná dospělá žena a dvě holčiny, jedna hladí stařenku po hlavě, druhá cosi pozoruje. Při Žehnání starší chlap s velikýma rukama chrání prcka v kšandách, Zahradník v hučce prohlíží, co mu vyrostlo na záhonu, sedící Simeon se opírá o hůl a vyhlíží, co se kolem šustne, jsou sehnutí, starší, nesou životní tíhu dál. Bosna, to je ležící žena se zdviženou rukou. Velká rodina přechází v reliéf, nahoře je vousatý muž, ke kterému se upínají jeho žena a starší syn hledí, co mu příští den přinese, kdežto mladší hledá otcovskou jistotu. Sedící Hvězdář míří svůj červený dalekohled vzhůru.

Král a královna mě překvapila, on s květinou na hrudi, plešatý svírá ve veliké dlani její scvrklou ruku, slušivý límeček je pod šedivou hlavou.

Výstava je v chodbách nad bývalým bazénem, napravo běželo video , když jsem se šel na něj podívat, na zemi ležela asi dvoumetrová socha, nadepsaná Můj náhrobek, ležící fousatý pán má pod jednou rukou ženu, po druhou syny, nad hlavou psa, u nohou kočku.

Barevnou brožuru k výstavě napsaly Terezie Zemánková, Lenka Medková a Anna Habánová, vydalo ji Muzeum města Ústí nad Labem a Oblastní galerie Liberec.

Přijďte se podívat.

Otto Hejnic