Gioacchino Rossini složil La Cenerentolu – Popelku v pětadvaceti letech, v roce 1817, libreto napsal Jacopo Ferretti. Liberecké Divadlo F. X. Šaldy operu uvedlo 28.září 2018.

Režie se ujala Francouzka Constance Larrieu, která si určila směřování děje. Dirigentkou je a za hudební nastudování odpovídá Miriam Němcová. Scéna je dílem Marie Blažkové, tvoří ji paravany, pohovka a stolek a v 2. jednání se snášejí na lanech zavěšené bílé umělohmotné rekvizity z prostředí paláce a křeslo. Zpívá se italsky, nahoře v titulkovacím zařízení je český a německý text. Viděl jsem představení z 24. listopadu.

Kostymérka Renata Slámková složitými parukami podtrhla hlavní zápletku, třetí nevlastní dcera, Angelina – Popelka, hraje a zpívá ji Michaela Zajmi, jediná chce pravou lásku, a tak je oblečena normálně a je využívána rodinou jako služka. Vlastní sestry, Clorinda, zpívá ji Věra Poláchová, a Tisbe, zpívá ji Petra Vondrová, jsou náležitě vyhastrošené a chtějí bohatého urozeného ženicha, to samé chce jejich rázný až vlezlý otec Don Magnifico, jehož ztvárnil Jiří Sulženko. Dvě zlé sestry odeženou žebráka, jedině Popelka se nad ním smiluje, dá mu najíst a Alidoro, Jaroslav Patočka, jí slibuje, že se časem odmění.

Mužský sbor je obdařen rázovitými bílými čapkami se dvěma křidélky. Člen mužského sboru, Dandini, Jiří Brückler, v civilu podkoní, si vymění s princem Ramirem, Ondřejem Koplíkem, role, podnapijí Dona Magnifica, atd. atd. Na závěr Ramirův učitel Alidoro opatří Popelce bílé šaty a bílou paruku.

Zpívá se klasické belcanto, Popelka má sice největší part, ale více místa zabírají vzájemné spory Clorindy a Tisbe a jejich rázného otce tu s Dandinim, jindy s Ramirem. Zpívali všichni v plném nasazení, s orchestrem a sbory si Miriam Němcová rozuměla.

Režisérka Constance Larrieu modernizuje, jeden z družiny nevěstu fotografuje, na hodokvasu se v závěru servírují jídla z plastu,která nelze oddělit. Opera se vrací k zábavě, k jaké byla v roce 1817 předurčena.

Otto Hejnic