Jana Kopečková s Janem Tichým Na čaji s …
Devět Němců – devět obětí. Sedm popravených na náměstí, jeden při pokusu o útěk. Rodinní příslušníci vyhnáni do Německa. Důvod? Údajné přechovávání zbraní. Při přesunu se počet mrtvých navyšuje. O primáře novoborské nemocnice… Taková je bilance dne 2. června 1945 v Novém Boru. O všem se až doposud mlčelo. Prvním, kdo se nebál promluvit, byl Jan Tichý. Na toto téma vydal v roce 2007 novelu Třicet dva hodin mezi psem a vlkem. Jak jste se vůbec o této události dozvěděl?
Náhodou jsem před lety slyšel vyprávět, že tady měsíc po válce lynčovali a zastřelili několik Němců. Našel jsem o tom pak zmínku našeho kronikáře v Novoborském měsíčníku, na internetu je nepřesné německé svědectví z roku 1950.
… [ celý rozhovor ] …

Mládež by se měla vyptávat rodičů, jaká to byla prašivá doba – rozhovor s Milanem Bártou
Sám z praxe samozřejmě vím, jak složité je vydat knížku. Můžete čtenářům i-novin popsat, jak jste našel nakladatele?
     Měl jsem štěstí. Kdysi dávno jsme se s Jirkou Tomášem poznali při vydávání studentského časopisu. Když jsme se po letech sešli, měl už nakladatelství Akropolis a zeptal se, jestli něco neschovávám v šuplíku. Tak na podzim 2004 vyšel „Opušťák do nebe“.
Ptal jsem se spíš na loňskou novelu. Jak vlastně vznikala? Našel jste si téma záměrně, nebo si téma našlo vás?
     Platí ta druhá možnost. Když jsem se dozvěděl o zastřelených Němcích, kteří dodnes leží někde v lesíku za novoborským hřbitovem, snažil jsem se od pamětníků a v archivech vypátrat další podrobnosti. O masakru z 2. června 1945 jsem pak napsal sérii článků do Novoborského měsíčníku. (Čtenáři i-novin už případ podrobně znají – zde.) Vím, že o divokém odsunu se za minulého režimu nesmělo ani moc mluvit, natož psát. Ale nechápu, proč zdejší pamětníci mlčeli dalších patnáct roků. Kdybychom hromadný hrob označili třeba křížem a popisem, co se tenkrát stalo, aspoň symbolicky bychom se od té hromadné vraždy distancovali.
… [ celý rozhovor ] …