Ze sbírky Živé ploty (2006)

Výstup na Bukovec
Srdce se zadýchá,
ale neustoupí.
Vyšplhá až k balvanům
Na vysoké hoře.

Na takových samotách
se v pohádkách nachází
čarodějné kvítí
a zakleté štěstí.

Cestou z Kozákova
Podvečer sáhne na střechy
vzdálených stavení.

Půjdeme a vyhneme se lomu.

Nemáme právo brát kamenům
pravěká tajemství ,
jenom ta svoje
smíme si odnést domů.

Tam ať v nás zkamení.

Na lůžku
Nekonečné dny,
nekonečné večery,
nekonečné noci.

Díváš se do sebe
a vidíš –

nekonečné dny,
nekonečné večery
a nekonečné noci.

Mohlo být hůř

Ludvík Středa zemřel 15. října 2006
Nakladatelství Bor vydalo v roce 2007 výběr z jeho veršů, který připravil Milan Exner

Z poetiky: Občas
Pálím suché listí chvil
Pro které v žádné básni
Nevybylo místo. Ani v těch
 nanečisto.

Je ale možné,
Připouštím nad ohništěm,
že některá z nich vstane z popela,
 zaklepe na dveře

a sloka zatím nenapsaná
jí ráda otevře 

I když
Opuštěným domem, po schodech
Nahoru a dolů, z kouta do kouta,
Přechází minulost a sčítá,
Co všechno jak vysáté mouchy
Uvázlo v pavučinách.

Poslední možnost k výpovědi
Očitých svědků – stropů a zdí.
Bez zábran. Od sladkých prsů
Po hořké trauermarše.
 I když se nenajde nikdo, kdo by se ptal.

Květen, měsíc
bloudění v třešňovém sadu
 i v labyrintu města.

Ozvěna odevšad vrací tvé jméno
 jako nedoručenou poštu.

Proud Nisy už dlouho
 nebyl tak přívětivý.

V meandrech zrcadlí obrysy tváře
 vystříhané z černého papíru.
Ta podoba!
Ta vzdálená blízkost.